Pes váží třicet kilo, zahlédne jiného psa a během sekundy máte pocit, že se z procházky stal závod v přetahování.
Jedním z nástrojů, po kterém v podobné situaci lidé sahají, je ohlávka neboli head halter. Vypadá trochu jako koňská ohlávka: část vede kolem čenichu a část za hlavou psa.
Dokáže člověku výrazně usnadnit fyzickou kontrolu nad silným psem. Má ale jedno velké „ale“: ohlávka sama psa nenaučí chodit na prověšeném vodítku.
Co vlastně ohlávka dělá?
Když pes na klasickém obojku táhne dopředu, může do tahu zapojit velkou část své síly.
U ohlávky se tlak přenáší jinak. Při jemném napnutí vodítka se hlava psa začne stáčet směrem k člověku, což umožňuje psa snáze přesměrovat.
Veterinární zdroje ji proto uvádějí jako jednu z možností managementu u silných nebo velmi vzrušivých psů. Zároveň ale zdůrazňují správnou práci s tlakem: jakmile pes zareaguje, vodítko se má opět uvolnit.
Ohlávka tedy může dát člověku větší kontrolu. Neodstraňuje ale důvod, proč pes táhne.
Vybavení není náhrada tréninku
Pokud pes zjistil, že tahem se dostane tam, kam chce, bude se o to pravděpodobně pokoušet dál.
Dogs Trust například při učení chůze na prověšeném vodítku doporučuje princip, kdy se při napnutí vodítka postup zastaví a pokračuje se znovu ve chvíli, kdy je vodítko volné. Důležité je psa za správnou pozici také odměňovat.
O tom, proč psi vůbec tahají a proč neexistuje jedno univerzální řešení, jsme už psali v článku Tahání na vodítku: příčiny a řešení podle typu psa.
Ohlávku proto vnímejte spíš jako bezpečnostní a managementovou pomůcku během období, kdy současně pracujete na samotném chování.
Nejdřív musí přijít zvykání
Nasadit psovi ohlávku a rovnou vyrazit na hodinovou procházku většinou není ideální první krok.
Pro psa je předmět kolem čenichu nezvyklý. Někteří se ho snaží packou okamžitě sundat, otírají se o zem nebo se přestanou chtít pohybovat.
Začněte proto pomalu.
Nechte psa ohlávku očichat a odměňte ho. Postupně učte vložit čenich dovnitř dobrovolně. Pak na okamžik zapněte zadní část, odměňte a zase sundejte.
Teprve až je pes s ohlávkou v klidu, přidejte vodítko a krátký pohyb.
Stejně jako u jiného výcviku se vyplatí začít v prostředí bez velkého množství rušivých podnětů.
Na ohlávce nikdy necukejte
Tohle je zásadní.
Vodítko připojené k ohlávce není určeno k prudkým korekcím. Silné škubnutí může prudce stočit hlavu psa a představovat riziko poranění krku.
VCA proto výslovně doporučuje s vodítkem necukat a nepoužívat ohlávku společně s dlouhou stopovačkou ani samonavíjecím vodítkem, na kterém by pes mohl nabrat rychlost a prudce narazit do konce šňůry.
Práce má být jemná: krátký tlak, přesměrování, uvolnění.
Bezpečnostní pojistka dává smysl
Někteří psi dokážou z ohlávky při šikovném manévru vyklouznout.
Proto je vhodné použít bezpečnostní spojení také ke klasickému obojku nebo postroji. Pokud by se pes z ohlávky uvolnil, nezůstane najednou úplně bez jištění. Stejný princip doporučují i veterinární zdroje věnované používání head halterů.
Kdy bych ohlávku zvážila?
Typickým příkladem je velký silný pes, kterého jeho člověk fyzicky obtížně zvládá ve chvíli, kdy se náhle rozruší.
Může pomoci také během tréninku reaktivity, pokud díky ní člověk dokáže lépe udržet bezpečnou vzdálenost a psa jemně přesměrovat.
Naopak pokud pes ohlávku ani po postupném navykání dobře netoleruje, není důvod za každou cenu trvat právě na tomto nástroji.
A u psa s problémy krční páteře je potřeba vhodnost ohlávky řešit s veterinářem.
Cílem není lepší brzda. Cílem je lepší komunikace
Ohlávka může být velmi užitečná, když potřebujete dočasně získat větší fyzickou kontrolu.
Skutečně pohodové procházky ale vznikají jinde: pes postupně pochopí, že prověšené vodítko ho dostane tam, kam chce, naučí se vnímat člověka i v rušivém prostředí a člověk se naučí pracovat s příčinou jeho tahání.
Pomůcka vám může vytvořit bezpečnější podmínky pro trénink.
Trénink za vás ale neudělá.