Proč někteří trenéři chodí na plac se dvěma téměř stejnými balónky nebo pešky?
Ne proto, že by jeden pes potřeboval dvakrát tolik hraček. Dvě hračky mohou být velmi praktickou výcvikovou pomůckou – zejména při aportu, nácviku pouštění nebo budování motivace.
Největší chyba: hra končí právě ve chvíli, kdy se pes vrátí
Představte si klasický scénář.
Hodíte psovi hračku. Pes pro ni nadšeně vyběhne, přinese ji zpět a člověk mu ji okamžitě vezme.
Po několika opakováních může pes dojít k poměrně logickému závěru: když se vrátím k člověku, o svoji skvělou hračku přijdu.
A začne zpomalovat, obíhat kolem vás nebo si kořist raději nechávat.
Druhá hračka dokáže celý princip otočit.
Pes přinese první hračku a u vás se mezitím objeví druhá – stejně zajímavá nebo ještě zajímavější. Návrat k člověku tak neznamená konec hry. Naopak je místem, kde hra pokračuje.
Jedna hračka končí, druhá ožívá
Na začátku je ideální pracovat se dvěma hračkami podobné hodnoty.
Pes má první hračku. Vy aktivujete druhou: pohybem, krátkým přetahováním nebo tím, že ji uděláte zajímavou.
Jakmile pes první hračku pustí, začne hra s druhou.
První mezitím zvednete a připravíte na další výměnu.
Pes postupně zjišťuje, že pustit kořist není žádná tragédie. Neznamená to ztrátu – znamená to možnost získat další kolo hry.
Pouštění nemusí být přetahovaná o hračku
Pokud se pokusíte psovi oblíbený pešek silou vyrvat z tlamy, může tím jeho potřeba držet ho naopak ještě zesílit.
Výměna dává psovi důvod pustit dobrovolně.
Až začne princip chápat, můžete k momentu pouštění přidat slovní povel. Povel tak nevzniká jako „člověk mi bere hračku“, ale jako předvídatelná součást hry.
Přetahování není boj o nadvládu
Občas se stále objevuje rada, že pes nesmí přetahování „vyhrát“, protože by získal pocit převahy nad člověkem.
Experimentální studie, která sledovala psy při opakovaném přetahování s člověkem, nenašla důkaz, že by samotné vyhrávání oproti prohrávání zvyšovalo tzv. dominantní charakter vztahu. Po hře byli psi naopak pozornější vůči člověku bez ohledu na to, zda předchozí hry vyhrávali, nebo prohrávali.
Při motivační hře proto není problém nechat psa hračku získat.
Naopak u některých psů právě možnost kořist vyhrát výrazně zvyšuje chuť do další hry.
Dvě hračky nejsou nutné pro každého psa
Pokud vám pes hračku automaticky přináší, ochotně ji předává a okamžitě chce pokračovat, není potřeba systém komplikovat.
Dvě hračky jsou nástroj, ne povinnost.
Velmi dobře ale fungují u psů, kteří se s kořistí nechtějí vracet, neochotně pouštějí nebo ztrácejí motivaci ve chvíli, kdy jim hračku odeberete.
Stejný princip lze využít s balónky i pešky. Gajdō pešky jsou určené právě pro motivační práci a přetahování a balónky lze využít také pro aport, přetahování a jako odměnu při tréninku.
Hračka má zůstat hodnotná
Pokud používáte hračku jako skutečně silnou výcvikovou odměnu, nemusí být psovi dostupná celý den.
Hračka, která ožije při společné práci s člověkem a po skončení zase zmizí, si často udržuje vyšší hodnotu než předmět, který celý týden leží na podlaze obýváku.
Navíc výcvikové pešky a balónky nejsou určené k tomu, aby je pes bez dozoru dlouhodobě žvýkal. I samotné produktové pokyny Gajdō je popisují jako motivační a výcvikové pomůcky, nikoliv jako běžné žvýkací hračky.
Dvě hračky tedy nejsou jen způsob, jak psa více zabavit. Při správném použití vám mohou pomoci vybudovat rychlý návrat, ochotné pouštění i psa, který ví, že to nejlepší na hračce není samotný předmět – ale společná hra s vámi.